Dnešní den je ve znamení přesunu do sousední země Arménie s jejího hlavního města Jerevanu. Bez snídaně opouštíme hotel, usedáme do taxi a míříme na letiště. Bolt tu funguje výborně, jen s jednou drobnou vadou, taxikář nikdy nemá na vrácení. Naštěstí na letišti je množství krámků, kde se dá hotovost vyměnit a tak tento problém rychle vyřešíme a jdeme vystát nekonečnou frontu u bezpečnostní kontroly. Vše proběhne celkem hladce až do okamžiku, kdy se dostaneme k pasové kontrole. Tam nám imigrační úřednice s úsměvem sdělí, že nemáme letenky, nýbrž jen poukázky na letenky a musíme se vrátit. Po usilovném hledání přepážky nakonec spíše se štěstím narazíme na místo, kde nám potvrzují, že jsme správně, ale zatím letenky nevydávají. Nevadí, počkáme. O dalších několik desítek minut našeho prešlapávání, vědomím nekonečné fronty na bezpečnostní kontrole a stupňujicí se nervozitou se přepážka otevře a vydají nám letenky. A o dalších 45 minut později máme za sebou dnes podruhé frontu a pasovou kontrolu a čekáme na otevření gatu. S malým zpožděním se gate otevře i my v poklidu nastupujeme do letadla a usedáme na svá sedadla. No a o další téměř hodinu později opět vystupujeme. Bohužel na stejném místě. Letadlo má technickou závadu a její řešení zabere více času než technici předpokládali. Odlet byl plánován na 11:15 a my nakonec vzlétli ve 14:30. Sice je čekání otravné, ale větší problém je, že v 15h na nás bude čekat u hotelu průvodce s naší dnešní aktivitou. No snad to nějak dopadne. Letadlo pilotované sympatickou kapitánkou o 27 minut později usedá na ranvej v Jerevanu. Během čekání na bezpečnostní kontrolu vysvětlujeme po telefonu agentuře, že za zpoždění letadla opravdu nemůžeme. Naštěstí to berou celkem s humorem a dokonce nám domluví i odvoz z letiště do hotelu. Tam si odkládáme zavazadla, seznamujeme se naším řidičem a pohlednou průvodkyně Anahitou a vyrážíme vstříc dnešnímu dobrodružství do nedalekých hor Yeranos. Cestou nám Anahita vypráví množství zajímavých informací o historii Arménie, o jejich obyvatelích, kultuře či kuchyni. Dozvidame se například, ze Jerevan je již v pořadí 13 Arménské hlavní mesto, nebo že během 4000 let staré historie přišli zdejší obyvatelé o více než 90% jejich původního území. K tomu se vrátím později. My se dostáváme do vesnice Dvin, kde se setkáváme s Davidem, naším dalším řidičem a zároveň kuchařem, který pro nás společně se svou rodinou připravil na dnešní podvečer degustační menu Arménské kuchyně. Do hor však vedou pouze kamenité stezky a my tedy přesedáme do dvou terénních UAZů a po vyprahlých prašných cestách se drápeme do nitra hor. Kolem nás jsou úchvatné scenérie a tak občas našemu pozadí uleví krátká přestávka s možností udělat fotku zdejší krajiny.
Cesta se zdá téměř nekonečná. Nakonec však přece jen zastavujeme a na vrcholu zdejších hor pozorujeme okolí, včetně majestátní a bájné hory Ararat. Tu má dokonce Arménie ve svém státním znaku, včetně Noemovy Archy, který zde podle bible přistál. Pro místní obyvatele je to skutečně jejich hora a dokonce když staví domy, chtějí mít na ni výhled. Vůbec jim nevadí skutečnost, že se v současné době nachází na území Turecka. Tomu naopak vadí dlouhodobě fakt, že mají Arménci horu ve znaku a tak sem vypravili delegaci, aby zdejší vládě předložili jejich nesouhlas a stížnost. Arménci si vyslechli jejich požadavek, včetně argumentu, že mají ve znaku horu, která jim nepatří a odpověděli, jestli když vymažou Ararat ze svého znaku, tak Turecko vymaže pulměsíc ze své vlajky. Tím byl spor ukončen a i nadále se znak i Arménci pyšní Araratem.
O kousek níž je pro nás připraveno pohoštění ve stylu Arménského barbecue o několika chodech. Jako aperitiv dostaneme mandlovou vodku s tonikem a tradiční místní chléb lavaš, který nesmí chybět na žádné tabuli. Nejčastěji se konzumuje se tak, že se vezme sýr a bylinky, mezi nimiž nesmí chybět koriandr, petržel, kopr či bazalka a které tu podle všeho rostou v okolí a udělá se malá rolka. Chléb se jako takový připravuje pouze z mouky a vody a peče se v zemi na stěnách rozpálené hliněné pece s názvem tandur. Takto upečený chléb pak vydrží klidně i půl roku v suchu a pouze před konzumací se lehce navlhčí vodou. My už však usedáme ke krásně prosřenému stolu, kde na nás čeká Arménský tabbouleh s basturmou, což je salát z bulguru s rajčaty a množstvím bylinek. Basturma je pak hovězí svíčková obalené v silné vrstvě koření, která se následně suší v průvanu. Vedle toho pak máme květákový salát s pečenou kapií a mandlovou omáčkou. Následuje tradiční zdejší barbecue na ohni. Celý postup je následující, muži rozdělají oheň a krátce před vyhasnutím v něm zprudka sežehnou lilek, rajčata a papriky. Ty pak ženy oloupané nakrájí a připraví další lahodný salát. Muži zároveň na jehlách připravují maso a brambory. Každá rodina má svůj tajný recept na přípravu barbecue, počínaje výběrem dřeva na oheň, způsobem marinování masa, stylem jak správně napíchnout maso i jak dobře poznat, zda už je hotové. Tento postup se pak předává z generace na generaci. Jako úplnou specialitu dostáváme pečenou okru, což je v podstatě pečený jedlý ibišek a chutná stejně jako vše ostatní naprosto famózně. K pití dostáváme mošt z ovoce, které neznáme, ale stejně jako všechno ostatní ovoce a zelenina roste u majitele na zahradě a bylinný čaj že zdejších horských rostlin připravený v samovaru.
Se západem slunce dostáváme zákusek z másla a oříšků a mísu ovoce. Loučíme se s rodinou, která se nám zvláštním způsobem i během té krátké doby dostala pod kůži, děláme pár posledních záběrů a již za úplné tmy sjiždíme opět zpět do údolí Ararat a zpátky do Jerevanu na hotel. Unavení po dlouhé cestě usínáme v rozpáleném městě, jehož prohlídka nás zítra čeká.
Komentáře
Okomentovat