Vydatná snídaně nás všechny vraci do života a tak můžeme pokračovat v naší cestě po Gruzii. Zmatky na trase však i nadále pokračují, protože dnešní výlet začíná opět nedorozuměním v adrese. Naštěstí průvodce má nervy ze železa a tento náš omyl přechází s úsměvem. První zastávkou na dnešní trase je Martvili kaňon. Místo se trochu podobá našemu Hřensku. Nejdříve se projedeme po říčce, jejíž voda má krásně zelenou barva lodičkou a následně absolvujeme procházku, kde se kocháme vodopády i pohledy do hlubokého kaňonu. Je zde zákaz rybaření a tak i díky průzračné vodě vidíme množství ryb prohánějících se ve zdejší bystřině.
Cestou zpět na parkoviště neodoláme pokušení a ochutnáme za jedno lari místní nealkoholický nápoj s názvem kvas. Chutná to trochu jako kola ředěná kdo ví čím, ale celkem to příjemně osvěží a my můžeme pokračovat autem dál směrem do kaňonu Okatse. Toto místo není rozhodně pro nikoho, kdo trpí závratí, jelikož téměř celá cesta vede vysoko nad údolím a pro koho by to bylo pořád ještě málo, tak na konci je připravena vyhlídka do středu kaňonu. Vypadá to trochu jako nedokončený most. Kdo však překoná strach z výšek, může si stejně jako my užít výhledy na nádherné scenérie. Nám tu akorát začíná pršet a podle informací, které máme se za deště cesta uzavírá. Nezbývá tedy nic jiného, než se rychle vrátit zpět k autu a vyrazit směrem k Prometheovým jeskyním.
Necelých 1500 metrů dlouhá procházka nabízí možnost vidět nádherné krápníky, jež tu příroda během miliónů let vytvořila. Zážitek je umocněn barevnými světly a hudbou, která se v jeskyních úžasně rozléhlá. Když k tomu přidáme příjemné klima, tak se nam téměř nechce ven. Každá legrace však jednou končí tak nastupujeme do autobusu a vracíme se zpět k návštěvnickému centru. Kousek od něj nám Alex (dnešní průvodce a řidič) konečně zastaví na jídlo a my máme možnost opět ochutnat další skvosty zdejší kuchyně. Kromě oblíbených chinkali a chačapuri si tak dáváme fazolovou polévku s názvem lobio, šašlik a také charčo (lehce kyselý a řádně ostrý vývar). Pak už následuje pouze nekonečná cesta do Gori. Jelikož místní dálnici v devět hodin pro osobní auza zavřou a pustí do provozu pouze kamiony, tak Alex neplánovaně zůstává s námi a během večera nám vypráví o gruzínských tradicích. Zítra máme před sebou prohlídku Gori, tedy Stalinova rodiště a pak pokračujeme do hlavního města Gruzie Tbilisi.
Komentáře
Okomentovat