Dnes si dáme jen lehkou snídani, protože máme před sebou pěší prohlídku Jerevanu spojenou s ochutnávkou zdejších kulinářských specialit. Nečekaně máme domluvený sraz na jiném místě, než si myslíme, ale jako zkušení cestovatelé tento problém hravě vyřešíme a s jazykem na věštění dorazíme k soše architekta Alexandra Tamanyana, který navrhl většinu důležitých budov v Jeravunu, včetně místní majestátní opery, či budov na náměstí Republiky. Jeho socha stojí co by kamenem od monumentálních Kaskád, tedy schodiště zbudované jako připomínka 50 let sovětské nadvlády a bylo navrženo jako obří umělý vodopád. Díky rozpadu Sovětského svazu však zůstaly Kaskády až do počátku 21. století nedokončené. Pak místo zakoupila bohatá americká rodina Cafesijanů, která do USA odešla před Tureckou genocidou na počátku 20. století a mohla začít rekonstrukce a dostavba celého díla. Nyní se zdá v několika patrech nad sebou nachází centrum umění a pořádají se zde různé vernisáže a výstavy. Na úpatí je pak park soch a nachází se zde sochy z celého světa.
Předposlední zastávka je na pokrmu s názvem manti. Jedná se o pokrm, který sem byl importován z Turecka. Jedná se o drobné knedlíčky plněné mletým okořeněným masem dle vlastní volby, které se nejdříve uvaří, následně zapečou a před podáváním polejí horkým vývarem a nakonec se na vrch přidá jogurt se solí a česnekem. Jako poslední bod uchutnávky je sovětský donut, neboli správně pončík. Jsou to sladkým vanilkovým krémem plněné koblihy smažené na rozpáleném oleji a posypané cukrem. Tento nezdravý moučník, nebo lépe řečeno kalorická bomba byla naše zlatá tečka v místní cukrárně. Loučíme se s průvodkyní Annou a vydáváme se na prohlídku dalších částí Jerevanu.
Jelikož část naší výpravy se vrací dříve, tak zamíříme navštívit místo s názvem Vernisáž. Cestou procházíme skrz náměstí Republiky má oválný půdorys a nachází se zde několik budov, počínaje ministerstvem financí, muzea historie Arménie, u kterého každý večer za rytmů vážné hudby probíhá osvětlená vodní fontanová šou, luxusní hotel Merriott nebo úřad vlády. Důležité je na tomto místě poznamenat, že většina zdejších budov v Jerevanu je postavena z kamene jménem tufa. Jedná se o tvrdý a zároveň lehký kámen sopečného původu, který je díky svým vlastnostem vhodný jako stavební materiál ve zdejší aktivní tektonické oblasti. Tufa může být různých barev. Zde se dříve nejčastěji používá růžová. V současné době je oblíbenou barvou bílá. Na náměstí je také mnoho prodejců jež nabízí výlety do okolí Jerevanu i vzdálenějších částí Arménie.
Konečně přicházíme k Vernisáži. Jedná se vlastně o klasický venkovní bazar, kde prodávají suvenýry, starožitnosti a mnoho dalších lapačů prachu z celé Arménie. Chodí sem nakupovat i místní, když chtějí pořídit nějaký dárek při svých cestách za přáteli v zahraničí. Vybíráme také nějaké věci na památku a téměř stejnou cestou se vracíme na hotel. Tam si kluci vyzvednou zavazadla, zařídíme pře službu GG (zdejší uber) odvoz na letiště, rozloučíme se a už jen ve dvou se jdeme ještě na chvilku projít po městě. Pokusili jsme se najít nějakou příjemnou irskou hospodu, ale bohužel se nám to úplně nedaří, takže se vracíme zpátky na hotel. Hned vedle hotelu je malá vinárnička, kde si dáme místní pizzu a az kolem půl jedenácté místního času přijíždí další skupina, tak se máme na co těšit. Zítra míříme k jezeru Sevan a na nějaké památky.
My už však začínáme mít hlad a tak zamíříme do první dnešní restaurace, kde máme připravený lavaš, sýr a bylinky. Naše dnešní průvodkyně se jmenuje Anna a kromě způsobu konzumace lavaše, který už známe ze včerejška nám povídá o nápoji machar (madžar), který máme připravený na uvítanou. Kntomuto nápoji je nejdříve potřeba říct pár věcí o historii pěstování vína zde v Arménii. Podle legendy zde první vinnou révu zasadil už Noe. Možné to je, nicméně zdejší reálné archeologické nálezy jsou staré více než 6100 let. Zdejší vinařské závody jsou tak nejstarší na světě. Výroba vína probíhala tisíce let tradičním způsobem a zdejší druh révy je endemický a jinde na světě se nepěstuje. S příchodem západní kultury se však v Arménii tradiční způsob výroby vína z velké části opustil a převzal se styl výroby z tradičních zemi jako je Francie, Španělsko či Itálie. Arménci si přestali víno vyrábět doma sami a tím došlo i k zapomenutí nápoje, který máme aktuálně před sebou na stole. Jedná se o částečně zkrácený vinný mošt, tedy meziprodukt při výrobě vína. Ano, zkušený čtenář již odhalil, že máme na stole burčák. Nicméně je potřeba poznamenat, že díky teplém podnebí a půdním podmínkám je všechno zdejší ovoce neuvěřitelně sladké a I tento machar je plný přírodního cukru. Dopíjíme skleničku, poděkujeme majiteli restaurace i za to, že se snaží podobné tradice vracet zpět a pokračujeme do další restaurace, jež nabízí speciality z Náhorního Karabachu. Ochutnáváme tedy Zengyalovské klobouky. Tyto koláče, nebo jak to správně nazvat se vyrábí z nekynutého těsta a plní se směsí zelených druhů zeleniny a bylin s olejem. Neměl by zde chybět hlávkový salát, špenát, listy řepy, kopřivy, šťovík, zelená cibulka či pampeliška. Podobně však jako u ostatních pokrmů má každá rodina svůj recept na nejlepší klobouky a samozřejmě záleží také na tom, co aktuálně roste na zahradě.
Ruku na srdce, ne všechny účastníky to úplně nadchlo. My však již míříme skrz rušné ulice, jenž motoristům nabízí výběr jak moderních automobilů, včetně různých luxusních značek, tak i historické skvosty v nádherném stavu, až do restaurace s názvem Ararat, což je mimochodem nejběžnější název Arménské restaurace po celém světě a ochutnáváme Tolmu, nebo také Dolmu. Tento pokrm je rozšířený téměř po všech územích bývalé Osmanské říše a můžete se s ni v různých variantách setkat v Turecka, Egyptě, Íránu nebo také na Balkáně. Jedná se nejčastěji o rýži s mletým masem, ovocem, mořskými plody a zabalené je to v listech nejrůznějších rostlin, jako je vinná réva, zelí či fíkovník. Jelikož příprava je dosti zdlouhavá, scházely se kuchařky při přípravě dolmy na jednom místě a při společném zpěvu a vyprávění společně připravovaly jídlo. V některých místech je tato tradice dosud dodržování. Nejde tedy jen o jídlo, ale celou společenskou událost.
Ještě, že mezi chody je vždycky krátká procházka. Míjíme tedy budou Arménské národní opery a baletu, před kterou stojí socha světoznámého hudebního skladatele Arama Chačaturjana. Kdo si není jistý, že ho zná, doporučuji si pustit skladbu Šavlový tanec a věřím, že si všichni vzpomenou. Obecně je město plné různých skuptlur a soch všech možných stylů i materiálů. Od soch významných osobností, přes bájná historická zvířata až po abstraktní výtvory záhadných tvarů. My usedáme na ulici a do fast foodu na zdejší arménskou pizzu lahmacun. Podobnost s pizzou je pouze vzhledem. Chutí, postupem výroby ani ingrediencemi je to však úplně něco jiného. Nejběžnější mleté skopové nebo hovězí maso se kombinuje s rajčaty a zeleninou, dochucené petrželkou a citrónovou šťávou.
Předposlední zastávka je na pokrmu s názvem manti. Jedná se o pokrm, který sem byl importován z Turecka. Jedná se o drobné knedlíčky plněné mletým okořeněným masem dle vlastní volby, které se nejdříve uvaří, následně zapečou a před podáváním polejí horkým vývarem a nakonec se na vrch přidá jogurt se solí a česnekem. Jako poslední bod uchutnávky je sovětský donut, neboli správně pončík. Jsou to sladkým vanilkovým krémem plněné koblihy smažené na rozpáleném oleji a posypané cukrem. Tento nezdravý moučník, nebo lépe řečeno kalorická bomba byla naše zlatá tečka v místní cukrárně. Loučíme se s průvodkyní Annou a vydáváme se na prohlídku dalších částí Jerevanu.
Jelikož část naší výpravy se vrací dříve, tak zamíříme navštívit místo s názvem Vernisáž. Cestou procházíme skrz náměstí Republiky má oválný půdorys a nachází se zde několik budov, počínaje ministerstvem financí, muzea historie Arménie, u kterého každý večer za rytmů vážné hudby probíhá osvětlená vodní fontanová šou, luxusní hotel Merriott nebo úřad vlády. Důležité je na tomto místě poznamenat, že většina zdejších budov v Jerevanu je postavena z kamene jménem tufa. Jedná se o tvrdý a zároveň lehký kámen sopečného původu, který je díky svým vlastnostem vhodný jako stavební materiál ve zdejší aktivní tektonické oblasti. Tufa může být různých barev. Zde se dříve nejčastěji používá růžová. V současné době je oblíbenou barvou bílá. Na náměstí je také mnoho prodejců jež nabízí výlety do okolí Jerevanu i vzdálenějších částí Arménie.
Konečně přicházíme k Vernisáži. Jedná se vlastně o klasický venkovní bazar, kde prodávají suvenýry, starožitnosti a mnoho dalších lapačů prachu z celé Arménie. Chodí sem nakupovat i místní, když chtějí pořídit nějaký dárek při svých cestách za přáteli v zahraničí. Vybíráme také nějaké věci na památku a téměř stejnou cestou se vracíme na hotel. Tam si kluci vyzvednou zavazadla, zařídíme pře službu GG (zdejší uber) odvoz na letiště, rozloučíme se a už jen ve dvou se jdeme ještě na chvilku projít po městě. Pokusili jsme se najít nějakou příjemnou irskou hospodu, ale bohužel se nám to úplně nedaří, takže se vracíme zpátky na hotel. Hned vedle hotelu je malá vinárnička, kde si dáme místní pizzu a az kolem půl jedenácté místního času přijíždí další skupina, tak se máme na co těšit. Zítra míříme k jezeru Sevan a na nějaké památky.
Komentáře
Okomentovat