Dnes poprvé jedeme v nové sestavě a naším průvodcem bude místní rodák z Jerevanu, který však již trvale žije v Čechách a je to kamarád několika členů naší expedice. Pojedeme k horskému jezeru Seven, což je největší jezero na Kavkaze a navštívíme historický klášter Sevanavank. Nastupujeme do autobusu a již po několika minutách opouštíme rušné velkoměsto a míříme na sever. Samotné město Jerevan leží ve výšce téměř 1000 m n.m. a jelikož my míříme k jezeru ve výšce 1900 m n.m. tak cesta neustále stoupá. Protože potřebujeme občerstvit, zastavujeme u jednoho z mnoha kiosku podél dálnice, kde se dá koupit kromě něčeho k pití, nebo pečené či vařené kukuřice i spousta nafukovacích nesmyslů, plavky a další výbava k vodě. Když si tedy někdo něco zapomene doma, tady pohodlně cokoliv dokoupí.
Jelikož nám Ruben cestou vypráví o Jerevanu, Arménii i jeho dětství tady, tak nám cesta rychle uteče a my vystupujeme na parkovišti na Sevanském poloostrově, který však byl dříve ostrovem. Až klesající voda jezera, která započala umělým vypouštěním nádrže v dobách Stalinovy hrůzovlady, umožnila dostat se ke klášteru Sevanavank suchou nohou. V současné době voda opět pomalu stoupá, díky čemuž možná z pobřeží zmizí černé stavby, jež ho v současné době hyzdí. Na vrcholu poloostrova se nachází dva kostely s názvy Svatí Apoštolové a Svatá Matka Boží. První zmínky o nich jsou z konce 9. století. Z kláštera jsou zde už pouze ruiny. Přesto stojí za zmínku, že v dobách své slávy zde vládly těžké podmínky, protože byl určen zejména pro mnichy, kteří zhřešili. Přítomnost žen či mládeže zde tak byla naprosto nepřípustná a o popíjení vína či konzumaci masa si mohli mniši nechat jen zdát. Naopak je zde čekalo nekonečné opisování náboženských textů, jako součást jejich pokání. V současné době je v severní části poloostrova vybudovaný nový klášter, ve kterém již nepanují tak drsné podmínky. Pro své letní sídlo si pak východní a co se týká výhledů nejlepší místo vybral Arménský prezident a je tedy pro veřejnost zavřená. Dostat se tam dá pouze po vodě.
My se vrací zpět dolů k jezeru a ačkoliv tu panuje horské klima, jedná se o oblíbenou destinaci Arménů ke koupání. Ani my tedy neodoláme a jdeme se ochladit do zdejších vod. Teplota ani v parném létě údajně nepřesahuje 19 stupňů, ale nám připadá docela příjemná. Jednou ze zvláštních věcí, co tu pozorujeme je téměř absence vodních sportů. Přitom tu téměř neustále fouká. Až na pár vodních skútrů tu nevidíme žádné jachty, surfaře či kity. No třeba se to jednou změní.
My se kolem piknikových stánků, které si zdejší obyvatelé pronajímají na rodinná setkání, vracíme zpět na parkoviště a přesouváme se do jedné z místních vyhlášených rybáren s názvem Karasar. Na protějším břehu cestou vidíme v celku pěknou vesnici, o které se dozvídáme, že je plná pytláků, jenž již za dob Sovětského svazu vydělávali nemalé peníze na ilegálním rybolovu. Evidentně jejich činnost zde funguje až do dnešních časů. Nicméně my usedáme na oběd. Rybárny zde začínaly jako pouliční stánky s rybou na grilu a nyní jsou to luxusní restaurace se sezením přímo nad vodou, kdy každý má své soukromí. My jsme lehce početnější skupinka, tak musíme využít posezení ve vnitřním areálu restaurace. K obědu si pak dáváme rybí šašlik ze síha, sušeného síha, dušeného pstruha se zeleninou a vepřový šašlik. Vše skvěle dochucené, až se nám dělají boule za ušima. Přemýšlím, zda jsem kdy vůbec jedl lepší rybu.
Spokojení a s plnými pupky se vracíme zpět do Jerevanu. Cestou máme krátké mezipřistání ve zdejším menším pivovaru na ochutnávku místního piva a světě div se, neuhodnete odkud pochází místní sládek. Ano, správně. Je to Čech, který zde učí vařit dobré pivo. Na velikost pivovaru a lokalitu je pivo skutečně dobré a tak se nám čas zastávky lehce protáhl. Nicméně před námi je ještě dost kilometrů a řidič začíná být lehce nervózní, tak naskakujeme zpátky do dodávky. No a o pár kilometrů později se na krásném místě s vyhlídkou ozve v autě rána a tak tentokrát už opět neplánovaně stojíme. Pozorujeme v tichosti nejvyšší horu Arménie Aragac a čekáme zdá uvidíme západ slunce. Řidič v mezičase posbíral čínské součástky brzd, jež mu vypadly z auta, s úsměvem na rtech řekne, že je všechno ok a že má ještě další brzdy a tak se nemáme čeho bát. S důvěrou se tedy opět vrátíme do auta a pokračujeme. Když se však dostaneme do provozu velkoměsta, kde je potřeba častěji používat brzdy tak evidentně řidič znervozní a vysadí nás v centru města, že dál už opravdu nepokračuje. Zítra prý dorazí jiné auto, tak máme být v klidu. Dojdeme tedy odložit věcí na hotel a ještě uděláme procházku na Kaskády. Tentokrát vylezeme po více nez pětistech schodech až na vrchol, kde je obelisk. Místní ho přejmenovali na památník obětem represí komunistického režimu, ale původně byl postaven k výročí 50ti let nadvlády Sovětského svazu. I kdyby tam byla socha Rockyho, důležitější je krásný výhled na osvětlený Jerevan. Zítra jedeme na antickou památku Garni a vytesaný klášter ve skále, tak seběhneme zpátky po nekonečném schodišti, dojdeme skrz centrum města na hotel a jdeme si po dlouhém dní odpočinout.
Jelikož nám Ruben cestou vypráví o Jerevanu, Arménii i jeho dětství tady, tak nám cesta rychle uteče a my vystupujeme na parkovišti na Sevanském poloostrově, který však byl dříve ostrovem. Až klesající voda jezera, která započala umělým vypouštěním nádrže v dobách Stalinovy hrůzovlady, umožnila dostat se ke klášteru Sevanavank suchou nohou. V současné době voda opět pomalu stoupá, díky čemuž možná z pobřeží zmizí černé stavby, jež ho v současné době hyzdí. Na vrcholu poloostrova se nachází dva kostely s názvy Svatí Apoštolové a Svatá Matka Boží. První zmínky o nich jsou z konce 9. století. Z kláštera jsou zde už pouze ruiny. Přesto stojí za zmínku, že v dobách své slávy zde vládly těžké podmínky, protože byl určen zejména pro mnichy, kteří zhřešili. Přítomnost žen či mládeže zde tak byla naprosto nepřípustná a o popíjení vína či konzumaci masa si mohli mniši nechat jen zdát. Naopak je zde čekalo nekonečné opisování náboženských textů, jako součást jejich pokání. V současné době je v severní části poloostrova vybudovaný nový klášter, ve kterém již nepanují tak drsné podmínky. Pro své letní sídlo si pak východní a co se týká výhledů nejlepší místo vybral Arménský prezident a je tedy pro veřejnost zavřená. Dostat se tam dá pouze po vodě. 
My se vrací zpět dolů k jezeru a ačkoliv tu panuje horské klima, jedná se o oblíbenou destinaci Arménů ke koupání. Ani my tedy neodoláme a jdeme se ochladit do zdejších vod. Teplota ani v parném létě údajně nepřesahuje 19 stupňů, ale nám připadá docela příjemná. Jednou ze zvláštních věcí, co tu pozorujeme je téměř absence vodních sportů. Přitom tu téměř neustále fouká. Až na pár vodních skútrů tu nevidíme žádné jachty, surfaře či kity. No třeba se to jednou změní.
Spokojení a s plnými pupky se vracíme zpět do Jerevanu. Cestou máme krátké mezipřistání ve zdejším menším pivovaru na ochutnávku místního piva a světě div se, neuhodnete odkud pochází místní sládek. Ano, správně. Je to Čech, který zde učí vařit dobré pivo. Na velikost pivovaru a lokalitu je pivo skutečně dobré a tak se nám čas zastávky lehce protáhl. Nicméně před námi je ještě dost kilometrů a řidič začíná být lehce nervózní, tak naskakujeme zpátky do dodávky. No a o pár kilometrů později se na krásném místě s vyhlídkou ozve v autě rána a tak tentokrát už opět neplánovaně stojíme. Pozorujeme v tichosti nejvyšší horu Arménie Aragac a čekáme zdá uvidíme západ slunce. Řidič v mezičase posbíral čínské součástky brzd, jež mu vypadly z auta, s úsměvem na rtech řekne, že je všechno ok a že má ještě další brzdy a tak se nemáme čeho bát. S důvěrou se tedy opět vrátíme do auta a pokračujeme. Když se však dostaneme do provozu velkoměsta, kde je potřeba častěji používat brzdy tak evidentně řidič znervozní a vysadí nás v centru města, že dál už opravdu nepokračuje. Zítra prý dorazí jiné auto, tak máme být v klidu. Dojdeme tedy odložit věcí na hotel a ještě uděláme procházku na Kaskády. Tentokrát vylezeme po více nez pětistech schodech až na vrchol, kde je obelisk. Místní ho přejmenovali na památník obětem represí komunistického režimu, ale původně byl postaven k výročí 50ti let nadvlády Sovětského svazu. I kdyby tam byla socha Rockyho, důležitější je krásný výhled na osvětlený Jerevan. Zítra jedeme na antickou památku Garni a vytesaný klášter ve skále, tak seběhneme zpátky po nekonečném schodišti, dojdeme skrz centrum města na hotel a jdeme si po dlouhém dní odpočinout.
Komentáře
Okomentovat